Charakteristika rostliny
Guarana (Paulinia cupana) je popínavý keř, pocházející z povodí Amazonky.
Vyskytuje se převážně na území Brazílie, Venezuely a Orinoka. Guarana jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších plodin Brazílie a je kolem ní rozšířeno mnoho pověr a bájí o původu a účincích. Obyvatelé jihoamerických pralesů považují guaranu již odjakživa za rostlinu s léčivými vlastnostmi. Název je odvozen od slov gua-ra-na, což v jazyce amazonský indiánů znamená „velký strom lesa“.
Jedná se o popínavý keř, dorůstající do výšky až deseti metrů, s drobnými bílými květy. Plodem guarany je hladká trojpouzdrá tobolka, s jedním až třemi semeny, červené barvy, zhruba velikosti vlašského ořechu. Semena jsou malá, kulovitá, tmavohnědé až černé barvy.
Historie rostliny
Guaranu využívali dávno předávno už původní obyvatelé oblastí amazonské džungle, indiáni z oblasti Maués. Zcela náhodou, při takovém tom domácím žvýkání různých bobulek si všimli povzbuzujících účinků právě u plodů guarany, která jim pomohla udržet fyzickou aktivitu a potlačit chuť k jídlu, což bylo pro pobíhání po širém amazonském pralese docela výhoda.
Šikovní domorodci proto plody zpracovávali pozvolným sušením nad ohněm nebo na slunci a poté jej drtili na jemnou moučku, kterou zalévali horkou vodou. Tím získali nápoj podobný kávě. Jedná se ale jen o jeden z mnoha způsobů zpracování guarany.
Civilizace v Evropě se o této úžasné rostlině už někdy v 17. století, kdy byla guarana poprvé analyzována. Někdy v 18. století jistý botanik Theodor von Martius izoloval ze semen bílou krystalickou látku, která účinně povzbuzovala organismus a působila na látkovou výměnu organismu. Prášek nazval guaranin, ale až o mnoho let později bylo zjištěno, že guaranin je chemicky identický s kofeinem. Větší rozmach způsobů využití guarany v západních zemích nastal až v osmdesátých letech dvacátého století a s tím souvisí i mnoho různých způsobů použití guarany.